Leptospiróza u psů – 10 nejčastějších příznaků

Leptospiróza u psů, také známá jako Weilova choroba nebo štutgartská psí epidemie, je infekční onemocnění způsobené bakteriemi. Takzvané leptospiry jsou bakteriální kmeny, které se vyskytují po celém světě v více než 20 druzích s více než 200 poddruhy. Původci se do těla psů dostávají většinou močí divokých zvířat. Nemoc se sice nejčastěji vyskytuje v tropických a subtropických oblastech a šíří se především tam, kde lidé a zvířata žijí v těsných podmínkách a za špatných hygienických podmínek. Mezitím se však dostala i do střední Evropy. Zde se dozvíš, jak rozpoznat infekci a jak svého psa účinně chránit.

Leptospirózou mohou onemocnět nejen psi, ale nejčastěji jsou infikovány krysy, myši a křečci. Hlodavci však sami nevykazují žádné příznaky, ale jsou pouze aktivními přenašeči. Kmeny spirálovitých bakterií se mohou prostřednictvím moči hostitelských zvířat přenášet na psy, prasata, skot nebo lidi. Odolné organismy jsou schopné přežít i bez hostitele, pokud mají vlhké a teplé prostředí.

Proto se u nás vyskytují zejména v létě a na začátku podzimu v loužích a mělkých vodních plochách.

Vzhledem k nebezpečí nákazy pro člověka a vysokému riziku šíření musí být leptospiróza u psů okamžitě léčena. V Německu platí pro infikované osoby povinnost nahlásit nákazu podle zákona o ochraně před infekcemi. I v případě podezření na leptospirózu u vašeho psa musíte neprodleně informovat veterináře, který pak uvědomí příslušný veterinární úřad.

Když se patogeny dostanou do organismu psa, nejprve se rozšíří v krvi. Tělo vytváří protilátky, které bakterie vyženou z krevního řečiště, a proto se pak usadí v orgánech. Napadají například játra, slezinu, lymfatické uzliny a ledviny, než jsou tam opět zničeny protilátkami.

V dalším průběhu onemocnění zůstávají určité kmeny pouze v očích a ledvinách, kde mohou způsobit nevratné poškození.

Jiné druhy naopak napadají převážně játra nebo plíce. Typické příznaky, podle kterých lze leptospirózu rozpoznat, je vzhledem k mnoha různým sérotypům obtížné určit. U všech se zpočátku mohou objevit nespecifické příznaky, jako například:

• nechutenství
• zvracení
• a horečka.

Pokud leptospiróza postupuje, mohou být zvířata apatická a slabá a trpět krvácením nebo svalovým třesem. Možným důsledkem je také zánět žaludku a střev s krvavými výkaly. V některých případech se zánět ledvin projevuje trvalým únikem moči, při postižení plic může dojít ke krvavému kašli a dušnosti.

Lidé se mohou nakazit leptospirózou přes malé poranění kůže nebo sliznice, pokud přijdou do kontaktu s močí infikovaných zvířat. Určité profesní skupiny, jako jsou chovatelé zvířat, řezníci a kanalizační dělníci, nebo také vodní sportovci, jsou obzvláště ohroženi. Pokud je váš pes infikován, neměli byste však propadat panice.

Pokud se nenecháte svým čtyřnohým přítelem olizovat a při ošetřování ran si chráníte ruce rukavicemi, můžete riziko téměř vyloučit.

U lidí se mohou objevit poněkud odlišné příznaky leptospirózy než u psů. Po inkubační době trvající pět dní až dva týdny se onemocnění projevuje zimnicí, bolestmi hlavy a končetin a horečkou.

V další fázi se leptospiróza projevuje v orgánech, příznaky mohou být například žloutenka, krvavá moč nebo snížená produkce moči. Pokročilé onemocnění může také vést k poškození gastrointestinálního traktu, hemostáze (krevní sraženiny) a meningitidě.

Při leptospiróze u psů jsou změny viditelné v krevních testech během prvních osmi dnů, kdy se objevuje méně krevních destiček a více bílých krvinek než u zdravého zvířete. Jelikož však tyto odchylky mohou naznačovat i mnoho jiných onemocnění, spolehlivou diagnózu lze stanovit pouze pomocí testu na protilátky.

Často se používá mikroaglutinační test, který by měl být kvůli své náchylnosti k chybám v raném stadiu proveden alespoň dvakrát.

Pokud se opakuje dva až čtyři týdny po prvním testu, je konečný výsledek spolehlivý. Pozitivní výsledek testu však pouze znamená, že pes je nebo byl infikován nebo byl očkován proti leptospiróze. Informace o napadení jednotlivých částí těla mohou poskytnout pouze speciální vyšetření orgánů.

Leptospiróza u psů musí být léčena antibiotiky, například širokospektrým antibiotikem Doxyclyclin, které se podává po dobu 14 dnů. Další léčba závisí na tom, které orgány jsou již postiženy. V případě poškození ledvin může být nutná dialýza, proti krvácení do plic může pomoci kyslíková terapie.

Pokud je leptospiróza u psů léčena včas, než dojde k vážnému poškození orgánů, přežije tuto nemoc více než 50 % zvířat.

Čím je onemocnění pokročilejší, tím menší jsou šance na přežití. Nákaza je obzvláště nebezpečná pro mladé psy, protože u štěňat má leptospiróza často závažnější průběh než u dospělých psů. Některá zvířata mají i po vyléčení trvalé poškození jater nebo ledvin.

Proti určitým druhům leptospir, konkrétně Canicola a Icterohaemorrhagica, existuje již delší dobu očkovací látka. V důsledku toho již tyto dříve rozšířené varianty nepatří mezi nejčastější. Místo nich se nyní obzvláště často vyskytují Australis a Grippotyphosa. Od roku 2013 je v Německu schválena nová vakcína, která chrání psy před všemi čtyřmi zmíněnými poddruhy. Očkování však neposkytuje jistotu proti všem patogenům.

Očkování lze u štěňat zahájit v osmém týdnu života, poté se opakuje dvakrát v čtyřtýdenních intervalech a následně se každoročně obnovuje.

U dospělých psů, kteří ještě nebyli očkováni, se základní imunizace provádí podle stejného postupu. Dospělí psi, kteří již byli chráněni předchozí vakcínou, potřebují základní imunizaci novou účinnou látkou. K tomu je po první vakcinaci nutné očkování po čtyřech až šesti týdnech. Pro trvalou ochranu je nutné očkování opakovat jednou ročně. Vzhledem k tomu, že největší riziko infekce v našich zeměpisných šířkách existuje na podzim, doporučuje se očkování provádět každé léto.

Přírodní medicína zná různé globule, které zmírňují potíže psa trpícího leptospirózou. Při silném průjmu se například doporučuje Arsenicum album, které kromě trávení podporuje také srdce, nervy, kůži a dýchání. Proti slabosti a třesu se používá Phosphorus, který pomáhá také proti zánětům krku a jiným onemocněním dýchacích cest, stejně jako proti závratím a slabosti oběhu.

Všestranným pomocníkem je černuchový olej, který má nejen antibakteriální účinky, ale také posiluje imunitní systém u lidí i psů.

Pokud dáte svému psovi každý den několik kapek oleje do krmiva a pitné vody, pomůžete jeho tělu bojovat s bakteriemi a navíc udržíte vodu a krmivo déle čerstvé. Olej totiž brání množení parazitů v nich obsažených. Kromě toho má černuchový olej vyrovnávací účinek na trávicí trakt, proto je zvláště vhodný ke zmírnění následků léčby antibiotiky. Po zabití všech bakterií v trávicím traktu se totiž musí v střevě znovu usadit a rozmnožit žádoucí kultury. V tomto případě můžeš svému psovi pomoci také probiotickými potravinami nebo doplňky stravy.

Aby se váš čtyřnohý přítel vůbec nedostal do kontaktu s patogeny, naučte ho od malička nepít z louží. Zejména na konci léta a na podzim dbejte na to, aby se nekoupal ve stojatých vodách. Abyste se od něj nenakazili, používejte rukavice, když musíte uklízet jeho výkaly, a po dotyku si důkladně umyjte ruce. I když jste sami zdraví, nezapomeňte držet malé děti, staré a nemocné lidi se slabým imunitním systémem od vašeho psa dál.