Addisonova choroba u psů – co byste měli vědět

Addisonova choroba u psů (také: hypoadrenokorticism) je vzácné onemocnění kůry nadledvin. Je potenciálně život ohrožující. Primární nedostatečnost nadledvin (odlišit od sekundární adrenokortikální insuficience) vede k hypofunkci a částečně k úplné ztrátě funkce nadledvin. Jedná se o malé žlázy na předních pólech ledvin. Dělí se na kůru a dřeň. Produkují životně důležité hormony a vylučují je do krve.

V důsledku hypofunkce kůry nadledvin chybí psovi důležité hormony, které za normálních okolností vylučuje. Jedná se například o kortizol, který jako přírodní kortizon patří mezi glukokortikoidy a reguluje důležité metabolické procesy ve stresových situacích. Proto se mu často říká „stresový hormon“.

Reakcí na stres lze za určitých okolností rozpoznat i Addisonovu chorobu u psů: Pes reaguje abnormálně, především je mnohem méně odolný vůči stresu (než jak ho dosud znali jeho páníčci).

To však není jediný účinek Addisonovy choroby u psů. Kromě kortizolu se v nadledvinách vytváří také aldosteron. Tento minerální glukokortikoid, takzvaný hormon žízně, reguluje vodní a tím i minerální rovnováhu v těle psa. Pokud chybí, koncentrace sodíku velmi silně klesá, zatímco hladina draslíku stoupá. Zvíře pak pije abnormálně.

Výskyt Addisonovy choroby u psů je velmi vzácný. Opak, tedy Cushingova choroba neboli hyperadrenokorticism (nadměrná funkce nadledvin), se vyskytuje mnohem častěji. Tímto hormonálním onemocněním jsou nejčastěji postiženy samice velkých plemen. U nich se vyskytuje především v mladém a středním věku. Addisonova choroba však může postihnout v zásadě každého psa.

Příčiny Addisonovy choroby u psů jsou velmi rozmanité. Dosud nejsou zcela prozkoumány. Existuje primární a sekundární Addisonova choroba:

Primární Addisonova choroba u psů

Toto onemocnění vychází z nadledvin. Většina postižených psů trpí primární formou, při které došlo k destrukci tkáně nadledvin. Kůra nadledvin je preferovaným ložiskem onemocnění. Probíhá zde produkce aldosteronu a kortizolu.

Pokud kvůli Addisonově chorobě u psů chybí funkční buňky, produkce hormonů výrazně klesá. Hladina aldosteronu a kortizolu v krvi tak klesá natolik, že se projeví typické příznaky Addisonovy choroby.

Typická Addisonova choroba se vyznačuje posunem koncentrace elektrolytů v důsledku nedostatku aldosteronu. Pokud chybí kortizol, hovoří se o atypické variantě. Poškození příslušné žlázové tkáně má následující příčiny:

• Dědičnost: Určité velké plemena mají vyšší endogenní (dědičně přenášené) riziko daného onemocnění. Patří mezi ně například německý doga, leonberger a velký pudl.
• Autoimunitní onemocnění: V tomto případě tělo vytváří imunitní buňky, které útočí na vlastní buňky. To může také poškodit nadledvinky.
• Onemocnění a léky: Infekce, nádory a nadměrné podávání léků, například kortizonu s glukokortikoidy, mají negativní vliv na kůru nadledvin. Addisonova choroba se u psů často objevuje až po vysazení léků. Nadledvinky pak nejsou schopny dostatečně rychle produkovat nový kortizol. Odborný lékařský termín pro tento stav je iatrogenní Addisonova choroba. Ve vzácných případech může dokonce hyperfunkce nadledvin, tedy výše popsaná Cushingova choroba, nakonec vyvolat úplné selhání funkce nadledvin.

Sekundární příčiny Addisonovy choroby

Tato Addisonova choroba u psů vychází z hypofýzy. Ta je narušena. Porucha se může vyskytnout také v hypotalamu (část mezimozku). Tyto dvě nadřazené řídící centra regulují hormonální aktivitu nadledvin prostřednictvím ACTH (adrenokortikotropního hormonu) a CRH (kortikotropního uvolňujícího hormonu). Pokud chybí ACTH nebo je produkován nadměrný CRH, nedochází k tvorbě kortizolu.

Příznaky Addisonovy choroby se liší v závislosti na nedostatku kortizolu a/nebo aldosteronu. Pokud chybí aldosteron a tím se mění rovnováha draslíku a sodíku, jsou příznaky silnější. Addisonovu chorobu u psů poznáte podle následujících příznaků:

• Slabost, depresivní chování, špatný celkový stav
• Gastrointestinální potíže s silným průjmem (někdy s příměsí krve), nechutenství, zvracení a hubnutí
• polyurie a polydipsie (zvýšené pití a močení)
• Svalové třesy, částečně křeče
• Addisonův šok s kardiovaskulárním selháním, slabostí, podchlazením, nízkým krevním tlakem a hyperkalémií (životní nebezpečí v důsledku náhlého zvýšení hladiny draslíku)

Pro stanovení diagnózy musí pes navštívit veterináře. Většina majitelů nemá odborné znalosti ani dostatečné zkušenosti, aby mohli rozpoznat Addisonovu chorobu u psa. Vyskytuje se zřídka a její příznaky mohou být nespecifické nebo velmi variabilní. Pokud však pes zvrací, má zároveň silný průjem a navíc působí velmi slabě, majitel s ním půjde k veterináři. Ten často dokáže rozpoznat Addisonovu chorobu u psa již na základě první anamnézy, ještě před vyhodnocením krevního obrazu. Ten pak ukáže změny elektrolytů a nedostatek nebo nadbytek určitých hormonů. Vyšetření moči je povinné.

Hmotnost moči, která ukazuje jeho hustotu, je velmi vypovídající. K tomu se přidávají zobrazovací metody, jako je ultrazvuk a rentgen.

Obvykle ukazují úzké cévy a zmenšené nadledvinky – spolu s hodnotami krve a moči jasný náznak Addisonovy choroby u psa. Konečné potvrzení obvykle poskytuje ACTH stimulační test na bazální hladinu kortizolu. Při tomto testu se odebere krev před a po podání ACTH a vyšetří se, zda se hladina kortizolu v důsledku ACTH změní. U zdravého psa by tomu tak bylo, hladina kortizolu by stoupla. U nemocného zvířete však zůstává nezměněna.

Existují dlouhodobé terapie a léčby akutních krizí. V rámci dlouhodobé terapie dostává čtyřnohý pacient glukokortikoid prednisolon a mineralokortikoid fludrokortizon. V případě akutní krize Addisonovy choroby musí veterinář podat infuze ke stabilizaci krevního oběhu, podat zvířeti krystaloidy, jako je sodík, a případně po ACTH testu podat různé glukokortikoidy, jako je methylprednisolon nebo dexamethason.

Nadbytek draslíku (hyperkalémie) lze odstranit pomocí glukonátu vápenatého. Majitelé by v případě takové krize měli jednat rychle, protože je sama o sobě životu nebezpečná. Pokud je onemocnění rozpoznáno včas, je dobře léčitelné. Po stanovení diagnózy by pes měl žít co nejméně stresově.