Lipom u psů – jak nebezpečný ve skutečnosti je

Lipom u psů je benigní nádor v tukové tkáni. Lipomy se vyskytují především u starších psů, častěji u fen než u psů. Majitel psa obvykle objeví lipom u psa spíše náhodou jako domnělý uzlík v srsti, který nahmatá při hladění. Lipom u psa může být objeven také při rutinní veterinární prohlídce. Je hmatatelný, pokud kožní výrůstek u psa dosáhne hmatatelné velikosti. Majitelé zvířat jsou obvykle velmi vyděšení, když oni nebo veterinář objeví uzlík u psa, protože je okamžitě napadne rakovina. Lipom u psů se však od rakoviny liší svou benignitou.

Tento kožní výrůstek u psů se tvoří v tukové podkožní tkáni a vyskytuje se v různých formách. Lipom u psů se vyskytuje také v infiltrativní formě. V této formě zasahuje také do sousední tkáně, obvykle do svalové tkáně. Tím mohou vzniknout překážkové srůsty. Benigní lipom u psů je třeba odlišit od mnohem vzácnějšího, ale maligního liposarkomu. Ten je nebezpečným druhem rakoviny.

O nádorových onemocněních se v zásadě neví přesně, jak vznikají. To se týká i benigních tukových nádorů, které tvoří uzliny u psů.

Vzhledem k tomu, že jsou častěji postiženy feny, předpokládá se mimo jiné vliv hormonů.

Nadváha s intenzivnějším vývojem tukové tkáně pravděpodobně také hraje svou roli. Navíc některé plemena vykazují genetickou predispozici. Mezi jinými jsou lipomy častější u labradorů a labradorských retrívrů.

V neposlední řadě může jejich tvorbu podporovat i vnější vlivy, například velmi těsné postroje, které způsobují otlaky. To alespoň naznačují pozorování. Symptomatické pro lipomy jsou měkké uzliny, které jsou dobře hmatatelné v podkoží a lze je také posunovat. Nacházejí se v oblasti břicha, na hrudi, v podbřišku a na končetinách. V normální formě jsou odděleny od sousední tkáně. V této formě také nebolí, ani když se na ně sáhne. Pouze v případě značné velikosti omezují pohyblivost psa.

Pokud však lipom u psa nabyl infiltrativní formy, je srůstlý s okolní tkání (infiltroval ji, odtud název).

V tomto případě může být hmatání pro psa za určitých okolností bolestivé. Tento lipom také nelze posunout. Objevuje se spíše na stehnech a pod pažemi. Infiltrativní lipomy nelze tak snadno odlišit od zhoubných liposarkomů.

Není nutné odstranit každý lipom. Prvním krokem by měla být diagnostika veterinárním lékařem, který lipom nahmatá a určí jeho povahu. Jedná se o spolehlivé odlišení od zhoubného nádoru.

Protože pouhé nahmatání často nestačí, veterinární lékař provede malou biopsii.

Nejprve odebere z lipomu trochu tekutiny a sám ji prohlédne. U benigního lipomu obsahuje vzorek hlavně kapky tuku a kromě toho jen málo buněk. U liposarkomu je možné najít výrazně více buněk, které poukazují na zhoubný nádorový výrůstek. To je prakticky rozpoznatelné již na první pohled pod mikroskopem veterináře.

Konečnou jistotu poskytne histologické laboratorní vyšetření. Pokud se jedná o benigní, neškodný uzlík, veterinář nemusí lipom nutně odstranit, jak již bylo zmíněno – pokud není tak velký a/nebo infiltrativní, že psa vážně omezuje a při náhodném tlaku způsobuje bolest.

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď, protože jak již bylo zmíněno, příčina vzniku lipomů není jasná. Lze předpokládat, že majitelé psů by měli zabránit nadváze svých čtyřnohých mazlíčků a vyhýbat se těsným postrojům. To však nezaručuje, že se lipomům podaří zabránit.

Zvažuje se kastrace samic, která by také mohla vést k menšímu výskytu lipomů. Důležitější se jeví, aby majitelé zvířat pozorně sledovali a prohmatávali své psy, aby mohli včas odhalit lipom, zejména u starších zvířat. V raném stadiu jsou k dispozici všechny možnosti léčby. Doporučuje se včasná návštěva veterináře, aby se vyloučil zhoubný nádor.